Elektrotechnika | 9. 3. 2016

S propojením výzkumu a výroby je to podobné jako s manželstvím, hodnotí vztah univerzita–průmysl profesor Pavel Fiala

Od roku 1988 do roku 1990 byl prof. Ing. Pavel Fiala, Ph.D. zaměstnán ve Výzkumném ústavu elektrických přístrojů (VUEP), od roku 1990 působí na Fakultě teoretické a experimentální elektrotechniky, FEKT VUT v Brně. Podílel se na řešení několika desítek projektů v rámci dlouholeté spolupráce s výrobcem přístrojových měřicích transformátorů, dříve EJF Brno, později ABB, s. r. o., spolupracoval s firmami ELEN Brno, PROTOTYPA, a. s., Brno a dalšími. Vědecká práce Dr. Fialy je v současnosti zaměřena na modelování a numerickou analýzu úloh formulovaných pomocí parciálních diferenciálních rovnic metodami konečných prvků (MKP), hraničních prvků (MHP), konečných diferencí (MKD).

Pane profesore, vystudoval jste obor silnoproudá elektrotechnika, od počátku devadesátých let jste působil na Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky jako asistent, od roku 2003 pak jako jeho vedoucí. Akademickou půdu jste však po studiích na nějaký čas opustil. Co vedlo k tomuto mimouniverzitnímu intermezzu?

Děkuji za dotaz, který se týká, pro mě, hlubší minulosti. Víte, vyrůstal jsem v západních Čechách, v pohraničí, a to v období mezi lety 1970–1983, kdy jsem absolvoval základní a střední školu, od roku 1983 jsem byl více v Brně, a studoval FE VUT v Brně. Neměl jsem pro tehdejší režim pozitivní kádrový profil, a tak se také ke mně okolní prostředí chovalo. Z druhé strany, s postupem času se mi dařilo lépe a vždy s lepšími možnostmi pro osobní další rozvoj. Na akademickou půdu jsem po škole nenastoupil z pro mě tehdy jasného důvodu. Musel bych se nějakým způsobem „vyrovnat“ s otázkou mého osobního postoje ke KSČ. V roce 1988 jsem nastoupil do VUEPu a krátce potom na povinnou vojenskou službu. Vrátil jsem se živ a celkem zdráv zpět do VUEPu a tam mě zastihly události roku 1989.

Přišlo i u Vás ono pověstné rozčarování čerstvého absolventa VŠ konfrontovaného s reálným pracovním provozem?

Přímo řečeno, nástup do aplikační sféry nebyl pro mne rozčarováním, naopak, již na střední škole jsem si tento výzkumný institut vybral za cíl svého odborného snažení. Při plánovaném rozpadu VUEPu a jeho redukci jsem stále pracoval na výzkumných úkolech započatých v roce 1986 a při dovršení míry obtížnosti pracovního prostředí jsem se shodou okolností stavil na Katedře teoretické a experimentální elektrotechniky za svým vedoucím diplomové práce – prof. Liborem Dědkem a popovídali jsme si o vojenské službě, práci ve výzkumném ústavu a současných podmínkách. Shodou okolností byla na Katedře TEE volná pozice a pan profesor projevil zájem, abych nastoupil na tuto pozici – jako asistent. Zkrátka, nejednoduchý přechod na katedru se mi nakonec podařil. Výzkumnou práci jsem si samozřejmě bral s sebou a mohl jsem v ní pokračovat.

Co Vás přimělo k tomu zůstat po celou svou profesionální kariéru věrný pedagogickým a výzkumným aktivitám UTEE FEKT VUT v Brně?

Klíčový byl okamžik přiklonění se k rizikovému skoku na nejistou dráhu existence té doby – škola a možný budoucí výzkum. Naučil jsem se, díky postoji tehdejší společnosti k mé osobě, rychle volit řešení, bez kalkulací a spekulací jakýchkoliv výhod, finančních kalkulů. Kritérium bylo jediné – přežití a spoléhání se na vlastní práci. Z událostí „venku“, za branami Vysokého učení technického, mi bylo jasné, že okamžitým zrušením institucí aplikovaného výzkumu a deklarovaným zrušením institucí základního výzkumu (typicky Akademie věd ČR) do pěti let po roce 1989 nelze výzkum v průmyslové zemi, jakou byla a je ČR, vymazat. Výzkum musel někde pokračovat a vhodným prostředím z celosvětové zkušenosti jsou a budou univerzity.

Předávání hotových poznatků budoucím absolventům není tedy jedinou činností, jíž se na univerzitě zabýváte. Stěžejní roli zde sehrávají právě výzkumné aktivity. Jejich produktové výstupy by mohly být zajímavé i pro naše čtenáře–odborníky z praxe. Kolik času máte vyhrazeno pro, na první pohled „atraktivnější“, aplikovaný výzkum?

Výzkum na UTEE FEKT VUT v Brně je veden s váhou rozložení na tzv. základní a aplikovaný v jistém poměru, který jsem upravil (upravoval) po zkušenostech s řešením výzkumných úkolů ve Výzkumném ústavu elektrických přístrojů a úkolů na KTEE a později UTEE do roku 2003. I v tzv. výzkumných ústavech aplikovaného výzkumu byla prováděna jistá část základního výzkumu, ale to vždy s takovým cílem, aby byl v téže instituci rozvíjen aplikovaný výzkum do fáze vývoje, který byl předáván do Elektrotechnických závodů Julia Fučíka – dříve EJF Brno, později ABB, s. r. o. Odhadem, ve VUEPu byl poměr základní-aplikovaný výzkum 10 : 70. 20 % byl předvývoj pro realizaci funkčního vzorku, který s výzkumnou zprávou putoval do EJF, později ABB. Odhadem je nyní 40–60 % v oblasti základního výzkumu, a 40–60 % v oblasti aplikovaného výzkumu, vždy záleží na okolnostech řešených projektů, zadání, požadavků, záměrů a dlouhodobých plánů VUT atd.

V loňském roce se Vám například podařilo vyvinout Modul akustické kontroly automobilových filtrů, který má pomoci při odhalování výrobních vad filtrů…

Zrovna u tohoto projektu nedošlo k „prosazení se“ u zadavatele, ale i tak občas výzkum dopadne. Naštěstí se nám to nestává často, pouze v ojedinělých případech, a tak není takto vynaložená práce kritická, využíváme pak takového výzkumu u modifikací pro Institut experimentálních technologií – IET, www.ietbrno.eu, který zcela zhodnocuje mou celoživotní osobní zkušenost ve výzkumu k výchově nové generace výzkumných pracovníků s vysokým realizačním potenciálem.

Na jaké další počiny Vašeho univerzitního působení jste obzvlášť pyšný? Mohou se například naši čtenáři setkat s některými výstupy aplikovaného výzkumu i v konkrétních podnicích nebo jinde v „běžném životě“?

Ptáte se na mou hrdost (často asi zaměňovanou za ješitnost) na nějaké výsledky. Jedním výsledkem jsem potěšen, na sloupech VN a VVN venkovních elektrických vedení můžete po celé planetě vídat „malé“ přístroje – měřicí přístrojové transformátory proudu anebo napětí venkovního provedení z provenience firmy ABB. Jsou to často systémy, které bychom s trochou nadsázky mohli pojmenovat jako produkty výzkumu Vild–Fiala, tedy mého bývalého kolegy z VUEPu (nyní ABB) a mé. Je to výsledek soustavné výzkumné práce a spolupráce od roku 1986 do současnosti. Výzkumných aktivit bylo mnoho a ocenění, skrytých a nezveřejňovaných, také. Zásadní osobní úspěch je pro mne ten, že mohu odborně diskutovat (a to jako člověk, ne pouze generačně mladší) s velkými osobnostmi elektrotechniky, a to stále žijícími a tvůrčími. Mezi nimi bych rád zmínil pana akademika Armina Delonga. Tímto se zároveň ostatním omlouvám, že je nejmenuji, protože je jich velká řada.

Mezi odborníky z průmyslové praxe se v poslední době často ozývají hlasy volající po absolventech technických oborů, jež nebude nutno znovu „kout k obrazu svému“. Vytýkána je nedostačující či žádná kooperace mezi vzdělávajícími institucemi a podnikatelským sektorem…

Otázka zasahuje do problematiky pedagogiky. Říkáte, že „v poslední době“… je to krásné sdělení, a dává mi naději, že vůbec nestárnu, protože tuto otázku se snažili vyřešit, jen co si osobně pamatuji, představitelé vlád a odboru školství od roku 1983, a zajisté pamětníci by potvrdili, že i mnohem dříve. Pro dosažení požadavků v různých dobách, s různými vládami prováděli odpovědní představitelé různá opatření. S ohlédnutím zpět asi není důležité, jaká byla ta opatření, jaké měly okamžité dopady a důsledky, ale to, že se o propojení vědělo a byla snaha o zlepšení. Asi bych nyní mentoroval, ale jak známo, k manželství musí být vždycky dva. Pokud nejsou, manželství nefunguje. Tak podobně se asi může uvažovat o propojení univerzit a průmyslu, výzkumu a výroby. Na obou stranách musíte mít osobnosti s širším rozhledem. Pokud vše budete od počátku měřit pouze okamžitým ziskem, nastoupila jste na slepou kolej. Sám se řídím životními zkušenostmi úspěšných osobností, a tak k této otázce mám obecnější postoj, který si dovolím vyjádřit slovy Tomáše Bati: „Podnikatelství začíná v pomoci druhým. Pouze přes pomoc druhým člověk může dojíti svého osobního podnikatelského úspěchu.“

Domníváte se, že univerzita a pracovní trh jsou skutečně místa stojící na vzdálených rovnoběžkách? Jakým způsobem se snažíte na UTEE bořit pomyslné hranice akademická půda–průmyslová praxe?

Osobně jsem prošel celým „kolečkem“: proces vzdělávání (bez protekcí, možná naopak se zátěží politicky nepohodlného občana)–průmysl –návrat zpět na univerzitu (také bez benefitů, pouze jako záchranný krok). A to díky okolnostem, které panovaly v časovém rozmezí mého životního růstu. Tedy viděl jsem do procesu výuka-průmysl velmi reálně, bez záchranných sítí, a to zevnitř. Na základě těchto zkušeností a díky troše štěstí, mohl jsem tyto zkušenosti přenést do reality a díky evropským dotačním titulům velmi urychlit a realizovat jako projekt IET (Institut experimentálních technologií VUT v Brně) a projekt velmi posunout vpřed, v podpoře z prioritních programů OP VK 2009–2013. Je to shrnutí a realizace všech mých osobních zkušeností a procesů, nutností a okolností důležitých pro nalezení vhodného, pro požadovaný výzkum schopného studenta. Od fáze základní/ střední škola, přes stupeň vysoká škola až po fázi přechod do průmyslového prostředí se všemi nástrahami a problémy číhajícími cestou. Studenta, který se na cvičném výzkumném úkolu zapojuje do běžících vztahů vědecké komunity a zapojuje se do této společnosti, osvojuje si nutné návyky, vidí od starších kolegů, jak se chovat v rolích, jaké jsou povinnosti, co se stane při nevhodném postupu. Tento postup z mých zkušeností je vhodný (kdybych byl ješitný, asi bych řekl optimální) a je pro oba, univerzita-průmysl, finančně a časově nejefektivnější.

Setkala jsem se i s názorem, že jsou univerzity motivované na produkci kvantity, nikoliv kvality, že nevzdělávají pro reálný trh práce…

Osobně si myslím, že větší celky reagují na změny pomaleji, a také záleží i na okolnostech, které dobu doprovázejí. Ano, není tajemstvím, že stát hradí pouze náklady za počet studentů, kvalita výstupu ho zásadním způsobem nezajímá. Ano, UTEE FEKT VUT v Brně je nejnižší vědecká buňka v celé hierarchii výzkumné instituce, jenže s ohledem na nadčasovost se stará o udržení zájmu a kvality, tedy jde proti penězům. Mám jistou možnost ovlivnit personální velikost této jednotky, mohu ovlivnit část výzkumného programu a úkolů, které může řešit. Plníme zajímavé úkoly v oblasti základního výzkumu (jak z pohledu a optikou ČR, tak ale i z pohledu skutečného světa), zabýváme se ale také mírou aplikovaného výzkumu, aby naše snažení mělo a dávalo smysl. Tedy bylo použito v aplikaci, nikoliv pouze na médiích v knihovnách. Tímto jsem věrný své zkušenosti z prošlé cesty dosavadního odborného života.

V současnosti tak často skloňovaná 4. průmyslová revoluce s sebou nese i požadavky na zcela nové znalosti a flexibilitu v dovednostech. Rok 2015 byl navíc vyhlášen Rokem průmyslu a odborného vzdělávání. Studijní programy a osnovy by se měly proměňovat stejnou rychlostí jako se mění trh, mnohdy však za reálných pracovním světem notně zaostávají…

Žijeme v tzv. třetí vlně změn sociální společnosti. Je poněkud zrádná. První vlna by se mohla charakterizovat jako přechod společnosti od neorganizovaného způsobu života a činností k zemědělské výrobě, druhá vlna by mohla být charakterizována jako přechod od zemědělství k organizované průmyslové výrobě a třetí vlna je příznačná pro přechod od organizované průmyslové výroby k virtuální realitě. Vždy v těchto vlnách šlo o peníze a jejich přerozdělení těm, co neměli z jakýchkoliv důvodů dostačující výši prostředků. Bylo vždy mnoho těch, kteří k prostředkům přišli nekorektně. Objevily se také tzv. krize a, jak se mi líbí, Tomáš Baťa trefně poznamenal: „Co je to tzv. krize? To co se dnes nazývá hospodářskou a finanční krizí, je pouze jiné pojmenování mravní bídy. Mravní bída je příčina, finanční a hospodářská krize je následek.“ Je tu nové klíčové slovo, 4. průmyslová revoluce. Samozřejmě čas ukáže, jaká klíčová slova mají trvání a váhu nebo snad i smysl. Stačí si přečíst některá velmi krásná díla Julesa Verna a eventuálně se nad nimi zamyslet. Nebudu se pouštět do komentování pojmu 4. průmyslová revoluce. Napadá mě ale, abychom nezapomněli těm, kteří opravdu vytvářejí a drží život reálně svou prací v chodu, také odpovídajícím způsobem zaplatit.

Výzkum v oblasti přírodních a technických věd bude muset pokračovat a být generačně udržován, a potřebuje ke svému životu prostředky. Ty se ale stále snižují, a tak se nemusí dostávat potřebných odborných pracovníků tam, kde je jich třeba, například v průmyslu. Je na každém jednotlivci, co si zvolí a podle toho pocítí důsledky své volby. Jsem zvyklý, pokud něco chci, že se musím velmi přičinit svou prací k tomu, abych svého cíle dosáhl.

Co děláte proto, abyste „udrželi krok“ a nezabředli do bludného kruhu „vzdělání pro vzdělání“?

Reflektujeme potřeby reálného pracovního světa. Velmi dobře jej dosud vnímám, díky zaměření ústavu a jeho dějinám se s ním setkávám často. Nepodléhám efektům virtuální reality. A tak také mohu tento střízlivý postoj ukazovat svým mladším kolegům, mohu jim sdělit své životní zkušenosti. A co více, mohu s nimi společné odborné zkušenosti sdílet. Jak UTEE FEKT VUT v Brně, tak FEKT VUT v Brně jsou dynamická seskupení s profesní kvalitou, i zde se držíme ponaučení o mravní bídě Tomáše Bati, a tím se daří zvládat nároky na nás kladené. Kooperujeme s průmyslovým sektorem a setkáváme se v něm s našimi absolventy jako kolegy. Měli jsme trochu štěstí a od roku 2003 nastoupila řada osobností a výjimečných řídících pracovníků v pozici děkanů fakult a ta svým přístupem nastavila velmi kvalitní personální život fakulty a ústavů. Začal dynamický růst mladých vědeckých kolegů a osobností. Tím se podařilo dostat dílčím celkům VUT na srovnatelnou úroveň z pohledu světového výzkumu. Poněkud nadnesené mínění o trhu jako hybateli již nesdílím, ale k tomuto poznání asi musí každý osobně dospět.

Na UTEE organizujete řadu aktivit i pro ty, kteří zatím FEKT VUT nepojali za svou Alma Mater. Na jaře například již poněkolikáté dáváte příležitost středoškolákům zapojit se do soutěže Mikrokontroléry letí…

Letošní ročník „Mikrokontroléry letí 2016“ se zaměřuje na sestrojení zařízení obsahujícího mikrokontrolér a vykonávající funkce požadované autorem. Smyslem je mladou generaci elektrotechniků hravým soutěžním způsobem, bez stresů a touze po vítězství, nadchnout ke kreativní práci s elektronikou. Institut experimentálních technologií zaštiťující soutěž vznikl v roce 2008 v rámci Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií a snaží se od prvopočátku důsledně propojovat vzdělávání studentů, úspěšnou vědecko-výzkumnou činnost akademických pracovníků s průmyslovou aplikací. Prostřednictvím IET se daří vyhledávat a vychovávat nadané středoškolské i vysokoškolské studenty se zájmem o elektrotechniku a její praktické aplikace právě pro potřeby partnerských průmyslových firem, a tím dochází k posilování jejich konkurenceschopnosti. Jednou z forem je pořádání atraktivních soutěží, které tyto nadějné a talentované studenty do laboratoří, a tedy i na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií, přivedou. Soutěže vyžadují pečlivou přípravu a zázemí, za čímž stojí celý tým IET, především Ing. Martin Friedl, Ph.D., který vypisuje každoročně nová témata soutěží.

Profesor Fiala předává ocenění šťastnému výherci soutěže Mikrokontroléry letí 2013

Letošní soutěžní registrace sice již byla uzavřena, když byste však měl nalákat zájemce na další ročník – co je úkolem přihlášených jednotlivců i týmů, jaká kritéria hodnotíte a jaký je samotný průběh soutěže?

Lákadlem pro studenty, kteří se do soutěže zaregistrují, je jistě možnost využít po dobu tři měsíců vybavené laboratoře a konzultovat problematiku s akademickými i neakademnickými pracovníky. Úkolem jednotlivce nebo týmu je sestavit/sestrojit zařízení obsahující mikrokontrolér. Hodnotí se tato hlediska: technické provedení, inovace– nápad, softwarová náročnost, funkčnost a prezentace zařízení. Zařízení nesmí být zakoupeno jako hotový výrobek, je možné použít komponenty, stavebnici nějaké firmy, ale výrazně lépe budou hodnocena vlastnoručně vyrobená a naprogramovaná zařízení. Zkonstruované zařízení nesmí být starší více jak dva roky a použité z předchozích ročníků soutěže. Soutěž má dvě části – teoretickou a praktickou. Po registraci řešitelé mají více jak 3 měsíce na konstrukci svého zařízení. Soutěž je završena společným workshopem, na němž mají soutěžící předvést svoje zařízení před odbornou komisí a dalšími soutěžícími. V teoretické části si účastník/ tým připraví krátkou prezentaci, ve které seznámí komisi UTEE se svým zařízením. Předsedu a členy hodnotící komise jmenuje vyhlašovatel soutěže. V praktické části bude mít za úkol předvést funkčnost svého zařízení. Na závěr workshopu bude snažení všech zúčastněných ohodnoceno a vítězové odměněni věcnými cenami. Řešitelům bude k dispozici laboratoř na Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky FEKT VUT v Brně.

Akademická půda brněnského VUT se v letošním roce kromě soutěže mladých elektrotechniků stane též dějištěm další výjimečné události – IIPhDW 2016. International Interdisciplinary PhD Workshop představuje platformu k meziooborovému setkání a diskuzi o problémech spojených s výzkumem a vědeckou činností. Vy sám jste účasten jako místopředseda vědecké rady. Jaké jsou „přidané hodnoty“ workshopu kromě zmiňované integrace s vědeckou komunitou a možnosti sdílení výsledků práce?

Máte pravdu, akademické půda VUT v Brně je velmi často dějištěm významných světových mezinárodních konferencí a setkání/setkávání, která jaksi v hluku dnešního postmoderního světa unikají a jejich význam pro veřejnost zaniká v hlučných projevech trhu. Workshop IIPhDW 2016 je putovní konference pro mladé doktorandy s výraznou podporou teoretické elektrotechniky a numerického modelování. Hlavním hybatelem konference je prof. Jan Sikora, Ph.D. z Polska, hostující na UCL. V tomto roce máme tu čest mladé doktorandy/ky a vědce hostit u nás v Brně. Workshop nemá drtit své účastníky vahou špičkových vědeckých prací, ale má dát setkání lidský rozměr při prezentaci vědeckých výsledků za uplynulý rok. Cílem je vytvořit nadnárodní vědecko-odborné vztahy na personální rovině, protože tyto jsou zárukou úspěšnosti této mladé generace. Tedy nepokládá se na první místo úspěch = peníze, ale lidská kvalita, personální dialog a slušnost.

Tradiční součástí akademického roku na FEKT VUT v Brně jsou i setkání s nestory oboru elektrotechniky. Loni UTEE například hostil zakladatele elektronové mikroskopie, prof. Ing. Armina Delonga, DrSc. Jaké další kapacity Vás poctí svou návštěvou v roce 2016?

Plánujeme oslovit naše předchůdce a vědecké špičky a bývalé členy UTEE z dob dávno/nedávno minulých, sahajících i na konec druhé světové války. Je pravdou, že se den za dnem vytrácí šance setkání všech dosud žijících „Titánů“ teoretické a experimentální elektrotechniky. Vzpomněl bych na nedávno zesnulého Ing. Zdeňka Buřivala, CSc., prvního ředitele Ústavu přístrojové techniky AV ČR. Patřil do skupiny žáků prof. Ing. Dr. Aleše Bláhy. Pan prof. Ing. Armin Delong, DrSc. je velmi vážená osobnost na UTEE FEKT VUT v Brně a máme tu čest, že nalezne čas a přijde mezi nás a může předat své životní zkušenosti mnoha zastoupeným generacím. Rádi bychom s pomocí našich externích spolupracovníků – Ing. Bohumila Krále, CSc., zorganizovali v roce 2016 širší setkání s prof. Dadokem (28. února oslaví 90 let). V prosinci 2016 oslaví 90 let Ing. Zobač. Dále bychom rádi vzpomněli na Ing. Zdeněk Buřivala a jeho nedožitých 95 let.

Rektorát VUT v Brně, 26. 11. 2014, po veřejném zasedání VR VUT byl prof. Ing. Arminu Delongovi DrSc. udělen čestný doktorát VUT, zleva prof. Pavel Fiala, prof. Armin Delong

Rektorát – prof. Delong vysvětluje některé otázky kladené z historie elektronové mikroskopie

Březnový AMPER, největší veletrh elektrotechniky a elektroniky v Čechách i na Slovensku, patří k téměř povinným akcím, jimiž „vítá jaro“ většina našich inzerentů. Tradiční součástí programu je i Zlatý Amper – prestižní soutěž, v níž vybrané exponáty usilují o získání ocenění „nejpřínosnější exponát“. V loňském ročníku si „zlato“ odnesl i exponát spoluvyvinutý na UTEE FEKT VUT v Brně – Diagnostický systém pro detekci a lokalizaci částečného výboje MOSAD®-MST-PD. Přibližte prosím čtenářům účel a okolnosti vzniku tohoto zařízení.

Místo brněnského výstaviště má pro UTEE FEKT VUT v Brně více než jen historickou hodnotu, v současnosti jsou BVV dějištěm elektrotechnického veletrhu a dalších setkání. Každé soutěžení, jak na úrovni vědecké (článek či konference), tak obchodně–vědecké (aplikace a její užití) je podmíněné připraveností a trochou štěstí. V letech 2014– 2015 jsme měli štěstí v tom, že za přispění Ministerstva průmyslu a obchodu v programu TIP jsme jako spoluřešitelé (řešitel firma TES, s. r. o., Třebíč) měli dokončen a odzkoušen prototyp zařízení pro diagnostiku tzv. „částečných výbojů“ v tělese transformátoru s výkonem nad 300 MVA. Byla to delší cesta, na které jsme zhodnotili teoretické znalosti a zkušenosti s numerickým modelováním a dovednosti numerické analýzy, znalosti a dovednosti vysokofrekvenčních aplikací – širokopásmové snímání a záznam signálů a zhodnotili dlouholeté zkušenosti spoluřešitelů (EGU – HV Laboratory, a. s., – Ing. Lubomír Kočíš) a řešitelů – TES, s. r. o., Třebíč z diagnostiky na VN a VVN zařízeních. Podařilo se realizovat vícenásobnou metodu lokace zdroje částečného výboje v tělese transformátoru pomocí anténních systémů – snímacích hlav a digitizéru, aplikovat digitální diferenciální metodu snímání signálů výbojů a významně zrychlit, zpřesnit proces detekce a zajistit vysokou citlivost na očekávané (v numerickém modelu analyzované) signály poruch. Na konci společného snažení byl odladěný Monitorovací Systém Analogově Digitální – firmy TES, s. r. o., – MOSAD®-MST-PD.

Nainstalované a testované diagnostické zařízení MOSAD u transformátoru EDU, zleva Ing. Martin Čáp, doc. Ing. Petr Drexler, Ph.D., doc. Ing. Miloslav Steinbaoute, UTEE FEKT VUT v Brně

Transformátor výkonu s přenosem výkonu 350MVA

Co Vám pomohlo obstát mezi konkurenty z mimoakademické praxe? Čím jste přesvědčili odbornou porotu o vítězství?

K otázce úspěšnosti mezi konkurenty z mimoakademické praxe bych asi zopakoval okolnost našeho zaměření – potenciál dokončení do fáze funkčnosti a realizační potenciál převzatý podle zaběhlých způsobů Výzkumného ústavu elektrických přístrojů Brno. V kategorii uděleného ocenění Zlatý Ampér svou roli sehrály hodiny strávené se zařízením na elektrárenském bloku, předtím v laboratoři a na začátku stovky hodin numerického modelování. Na otázky poroty se pak snadno odpovídá, v teple a pohodě výstavního stánku, se vzpomínkami na několikaletou cestu od numerického modelu k prototypovým zkouškám. Nesnažili jsme se využít služeb mladých, dynamických a výmluvných, výřečností obdařených osob ovšem bez jakýchkoliv zkušeností se zařízením. Tak snad tento soubor „opravdových“ přístupů mohl dopomoci k závěrečnému verdiktu soutěže.

Zlatý Amper 2015 za systém MOSAD-MST-PD

Mohou se návštěvníci i letos těšit na přihlášeného aspiranta o titul Zlatý Amper z Vašeho domovského ústavu?

V letošním roce nemáme ambice nějakých velkých prezentací výsledků – AMPER 2016, ne že by se nebylo čím pochlubit, ale soutěž má své vysoké požadavky a konkurence přihlašovatelů je také vysoká, a tak nemá smysl nic urychlit. Vše chce svůj čas. Máme zajímavá témata rozpracovaná s IMI NORGREN v oblasti NANOsnímací techniky a aplikace grafénových struktur (další výzkumný projekt elementárních NANOelektronických prvků), a tak asi ve vhodný okamžik v případě aplikační fáze výzkumného projektu lze i uvažovat o zviditelnění se na veřejnosti, například na veletrhu AMPER.

Po vzoru hesla „škola hrou“ jste na FEKT VUT Brno otevřeli první univerzitní interaktivní hernu Elektrikárium. PerFEKTní elektrohrátky doporučujete na webových stránkách zájemcům od pěti let výše. Když přichází tatínkové s ratolestmi – baví se více děti nebo se ukazuje, že v každém dospělém muži je kus hravého dítěte? Jak je zajištěna bezpečnost? Přeci jen pobíhající děti a elektrická zařízení, to je riziková kombinace…

Elektrikárium je velmi mladé prostředí a dotváří se, mění se, motivuje a zaujme i tatínky a snad i maminky. Některé exponáty se dokončují (laserová harfa), ale i ostatní připravené „atrakce“ se těší zájmu více generací. Od klasického telefonu, po na zručnost náročnější hlavolam, elektro-cyklistický trenažér, elektronická zrcadlo a test psaní a malování zrcadlového obrazu. Jednoduše řečeno: Přijďte, uvidíte, pobavíte se. Myslím si, že každá generace najde v Elektrikáriu své vzpomínky či nové zážitky. Elektrikárium je otevřeno všem, kteří by se rádi hravou a nenásilnou formou dozvěděli něco o tajemném světě elektřiny a elektrotechniky. Všechna zařízení jsou koncipována a konstruována s ohledem na vysokou bezpečnost, takže obavy bych z nebezpečnosti neměl, místnost je přehledná a tak není problém vidět, zda někdo není uvnitř herny, nehrozí ztracení se mezi exponáty. Otevírací doba i všechny další nezbytné informace jsou uvedeny na www.feec.vutbr.cz/elektrikarium/. Vstup je zdarma a mimořádný návštěvám nad 10 zájemců se snažíme vyhovět a hernu zpřístupnit i mimo vyhrazené časy.

Elektrikárium – slavnostní otevření 2015

Světelná 3D LED kostka

V loňském roce se FEKT VUT Brno zapojila do celorepublikové akce Noc vědců. Otevřete brány fakulty nočním hostům i letos? Co připravujete k tématu ročníku 2016, jímž je bezpečnost?

Asi bych neměl prozrazovat detaily programu, ale není nic tajného, pokud bych zmínil některé aktivity FEKT VUT v Brně v oblasti robotiky a řešení speciálních robotů pro záchranné účely, jak v civilním, tak vojenském sektoru. Témat je mnoho a tak bych jen řekl: Nechte se překvapit a přijďte se podívat.

Vážený pane profesore, děkuji za rozhovor i mnoho tipů na zajímavé „elektro-akce“. Těším se na shledanou, s Vámi i našimi čtenáři, ať již v Elektrikáriu nebo na Noci vědců!

Martina Tomášková